Perfection is not just about control. It's also about letting go. (Black swan)

Srpen 2011

Lepší shořet než vyhasnout

28. srpna 2011 v 22:39 | Moje velká maličkost |  Deník
"Pokud o tom dokážeš snít, dokážeš to i udělat! " (Walt Disney)
(fotografka Lenka Čtvrtečková)
Mezi genialitou a šílenstvím je prý jen mikroskopická linka, možná jsem geniální, možná jsem jen pubertální cvok. Je špatný, že chci být sama sebou i když se to jiným nelíbí? Možná bych s přetvářkou měla víc přátel ale kolik by jich bylo pravých? Přišla bych navíc o jednu přítelkyni, která je tu pořád, byla by tu...I kdyby ostatní odešli, i kdyby se ode mě všichni odvrátili a věřila by ve mě, protože já za to stojím, protože ať si každý říká co chce, každý o sobě pochybuje, já taky, často...Ale i tak vím, že jsem dobrá, egoismus?Možná. Jo, s přetvářkou lidi ztrácí sami sebe a na to mám až moc sebeúcty, abych to dopustila. Nejsem dokonalá, to nikdo. Jsem arogantní, protivná, sarkastická, cholerická...Ale jsem to já a to se mi líbí, k čemu být oblíbenkyně s afektovaně nadšeným hlasem když to nejse vy? Jo, opravdu "miluju" ten přístup "Usmívej se, zavři pusu a zalez do davu", doma pořád poslouchám, že se mám chovat a oblíkat jako ostatní a jediné čím mám na sebe povoleno upozorňovat je dobrým prospěchem ve škole. Být jiná je totiž špatný. A hodné holčičky přeci špatné věci nedělají.
Jo, vždycky si jen v duchu říkám, kdyby tak věděli...Dobře, že nevědí. Teď jsem byla týden u koní, tak fajn, pravdu? Já ty koně mám radši jak většinu lidí, nelžou vám, nemají dvě tváře a když jim něco vyprávíte neskáčou Vám do řeči. No dobrá, výjimky jsou, samozřejmě...
Kruci, Tereza a Khalli usoudili, že je na čase dohodit mi nějakýho týpka.Paráda. Ohledy na moje prohlášení, že když ne jeho, tak nikoho se neberou. Fajn, tak ať si to zkusí, já se třeba alespoň pobavim. Proč se nezasmát sama sobě, víte...To je to, co hrozně moc lidí neumí, berou se moc vážně, když se naučíte smát se vlastní hlouposti, budete mít dostatek smíchu na celý život.A to je fajn. Když si občas po sobě ttyhle články přečtu, mám pocit, že se lituju...Je fakt, že sem většinou píšu, když je mi na nic abych se vypsala ale stejně...Nesnášim sebelítost, nesnášim jí u sebe, já si nezasloužim politování, to si zaslouží jiní a i těm můžete nabídnout lepší věci. A i u jiných mi to vadí, nesnášim, když se někdo lituje, nesnášim, když se někdo lituje, chce slyšet jaký je chudáček...Já se ho pokouším rozesmát ale to ne, na to , aby se smál je moc ublížený...Radši se dál lituje, neřeší jak se máte vy, protože nikdo na tom stejně neni hůř jak on. Lítost je celkově zváštní věc...Víte co?Možná je to špatný přístup ale...Ať už jsem udělala tisíce hloupostí, nelituju ani jedný, ani jediný chybičky...Protože když jsem tu chybu dělala, udělat jsem jí chtěla, byla to moje volba. Nechci život bez chyb, chci život s chybami, za které se nebudu muset stydět. Nechci zemřít v klidu, chci zemřít se slzami v očích od smíchu, nechci zemřít s vědomím, že jsem byla dospělá a dělala pouze věci, které jsem měla dělat. Chci zemřít až budu vědět, že mi lidi stokrát nastavili nohu, já upadla a stejně se postavila, vysmála se jim a pokračovala v cestě.

O asfaltu pod oblaky

8. srpna 2011 v 21:59 | Moje velká maličkost |  Deník
(Foto Lenka Čtvrtečková)
Každý máme iluze, kterým chcem zoufale uvěřit, každý někdy lítáme v oblacích, vznášíme se, sníme, je to příjemný ale výše euforie je přímo úměrná našemu návratu do reality, je to jako lítat, zavřít oči a...Narazit do stromu, narazit tak prudce, že jen cítíte, jak padáte a nic s tím nemůžete udělat...A najednou cítíte bolest...Ach ano, oblaka jsou nádherná ale nesmíte zapomínat, že pod nima je asfaltová silnice. Je lehčí oddávat se snění než doopravdy žít, když jen sníte o životě třeba, je to jako kreslit, jste-li dobrý malíř, zvládnete dokonalé dílo, dílo sestavené z jednotlivých iluzí, sem tam je nějaká iluze špatná, vezmete gumu a gumujete... To život je těžší, kreslíte ale nejde jen o talent, jde o protekci lidí z galerie, kreslíte ve světě bez gumy, uděláte chybu, ve snech byste ji vygumovali, zde musíte promýšlet možnosti, jak ji nejlípe opravit, nejlépe zakrýt. Své životy trávíme pokusy stvořit kopii mistrovského díla snění, bez gumy, pouze s vlastní cílevědomostí, někdo s většími ambicemi, někdo s menšími... Je to nesplnitelný úkol, jelikož naše mistrovská předloha se neustále mění jako chameleon, v dětství je naše předloha kosmonaut bydlící v čokoládovém hradě, jako teenageři jsme slavné rockové hvězdy obklopeny přáteli na titulní straně bulvárního časopisu společně s naším princem na bílém koni, v tom věku jsme naivní, někdy až hloupí, myslíme, že jsme dospělí, že všechno víme, někdy jsme arogantní, jindy plaší, je to období, kdy se naše předloha mění častěji jak ponožky, pak příjde dospělost, někdo vystřízliví, očekávají se jisté ambice, předloha s rodinou, rodiným domem, velkou zahradou, zlatým retrívrem a titulem...Co na tom, že někomu zůstala předloha s rockerem, je-li šťastný...Nemyslím si, že štěstí záleží na dosaženém vzdělání či na tom, kolik vyděláváte, je to o tom, jak se srovnáte sami se sebou.Opět, je to o ambicích...Někdo ke štěstí potřebuje Porse, vilu s bazénem a zlatou kreditku...Někomu stačí i v pokročilejším věku málo výnosná práce, která ho baví a lidi, které má rád. Jestli něco nemám ráda, tak lidi, co dostanou své zadarmo a neváží si toho, ano, nejspíše z mojí strany o žárlivost jde...Ano, to jsem asi odpočila.
Tak zpátky, kde jsme to skončili? Už vím, návrat do reality....
Snění je krásný, už jsem říkala, lehčí jak život...Ale nestačí k životu, nestačí jen snít, musíte vstát a převádět snění do reality, buďme malíři, o kterých jsem psala...Jak řekl jistý Gary Race "Úspěch, je definován jako vstát, jedenkrát víc, než kolikrát jsi byl sražen k zemi" ...Opravdu chceš mít rockovou skupinu? Tak kruci nelež na tý posteli, přestaň snít, vstaň, popadni telefon a dělej pro to něco! Sežeň lidi,nadchni je, začni dřít, zační skládat, sežeň prostory...Protože představovat si, jak jsi na pódiu v O2 aréně nestačí. Ať už sníte o čemkoli, nemožné neexistuje, staňte se malířem a tvořte, nakreslete si ten obraz tak, abyste na sebe byli hrdí, nemožné neexistuje, jasně, možná vám několik škodolibých lidí těsně před tahem poslední linie dokonalosti vylije tuš a celé dílo zničí, na co kruci? Už jednou se Vám to povedlo, tak čeho se bát, malujte znovu a vytvořte si realitu takovou, abyste nemuseli snít, aby vaše realita byl naplněný sen, abyste se reality nebáli, aby Vaše realita byla snově krásná.

Láska a podobný příšernosti

6. srpna 2011 v 13:12 | Moje velká maličkost |  Deník
(Fotografka Lenka Čtvrtečková)
Dobrá, tak tedy... Evidentně jsem příšerná mrcha, evidentně si ničeho a nikoho nevážim, evidentně jen naivně čekám na neočekávatelné a? Zasloužila bych profackovat, tedy...Ne že by mě obzvlášť trápilo, že jsem mrcha ("Život je svině, buť větší") ale já nesnášim, když někomu, na kom mi záleží ubližuju (Tedy, když už mám být naprosto upřímná,vyjímaje té typické holčičí provokace na truc, tím myslím takové to "Jen ať si vidí, že neni jedinej") ale to zrovna nemyslím, víte, někdy je asi opravdu lepší držet hubu a to bych se měla naučit, protože moje upřímnost někdy asi zraňuje...Měla bych se naučit brát to co je aniž bych myslela na to, co by být mohlo, jestli by to nebylo lepší...? Jo lidi, umim zatraceně dobře nenávidět, jsem mistrině vražedných pohledů, můžu říkat jak nenávidím lži ale...Není ta moje hraná lhostejnost lež? Jo, jedna velká mizerná lež...A všichni mi jí žerou, strojený úsměv, zatlačit slzy ( protože to je projev slabosti) říct "Mě nerozhodíš, zlato" a jít dál, jíd dál a neřešit kdo pod kym zrovna sténá v posteli, kdo koho miluje a koho zraňujete protože to nemá cenu, tohle se nezmění, všichni se tu jen vzájemně zraňujem a zoufale se snažíme, abychom se alspoň my neutopili, když kolem jsou jen mrtvoly... "I want to see your pain! " (Emilie Autumn) a přesto ti nechci ublížit, Khalli řekl, že si s klukama hraju ale to není pravda, no nebo si nejspíše něco kompenzuju... *sarkastický úšklebek*
Am I going insane (insane)
My blood is boiling inside of my veins
An evil feeling it ticks (it ticks)
My body shaking there's no turning back (Bullet for my valentine)

Jo, asi jsem vážně jedna velká bomba, jeden cholerickej řvoun, a víte vy co? Když šílim, když si stoupnu k stavidlum, když tam nikdo neni a z plných plic řvu, je mi fajn, cítim že žiju (protože nestačí jen žít pokud to necítíte) a jsem volná, žádné autority (jako by pro mě opravdu nějaká uznávaná někdy plně působila) a žádný pocit viny, jen řev. Je to šílený? Nejspiš. A co jako?
Měla bych se cítit provinile ale on je celý svět šílený, tak proč bych nemohla být jako on?
Jo lidi, se mnou to lehký neni, dokážu se držet, smát se a užívat si ( I když to někdy asi přehánim,to ale asi každý) ale umim být i arogantní, ne že bych se zrovna tuhle mou část nepokoušela potlačit a musíte mít silný nervy se mnou...Obdiv kamarádum.SMSka "Precetl jsem si jeden tvuj clanek (Nechte me dychat) a na neco jsem prisel : Zkurvenej optimismus "
"I'm not afraid, to say I love you
any more than I used to be, babe
I am scared to death
I am scared to death
To fall in love" (HIM)
Fajn, mrcha je slabý slovo, já si tu stěžuju a pak...Jak k tomu někdo příjde? Někdo, koho mám ráda a komu ubližuju, kvůli čemu? Nebo mám říct rovnou...Komu? Kvůli někomu, kdo za to nestojí, nebo spíše, údajně za to nestojí a ani za to stát nechce. Protože jsou tu lepší, no jasně... Ale ještě jedna věc, nikdy jsem se nepokoušela změnit abych byla někým milována, bu´d chci být milovaná jako já, nebo vůbec, nechci někoho zamilovanýho do mé iluze , kterou si vytvořil... A to se nezmění, možná je to zatvrzelost, možná pýcha...Není to jedno? Nechápu co on na mně vidí, po tom, kolik toho o mně ví, po tom, když mě potkal ještě v šermířskym na MŠČR,zpocenou ze zápasu,nenamalovanou a ubulenou (Jo,to potlačování se projeví, když prohrajete), po mé nespolehlivosti...Nevim ale nechci lži, tak mu beru iluze...

Výlevů bylo dost, te´d mě omluvte,jdu žít,mějte se :)

O sebevyjádření a pózerech, o hádkách a o mém životě (překvapivě)

4. srpna 2011 v 22:56 | Moje velká maličkost |  Deník
( Lenka Čtvrtečková, na fotce zrzka-Já a Terka)

" For old clothes you still cry,
Can´t you see those girls raped as they want to die? " (Já)
Fajn, měli jsme doma další scénu ... Teď už i táta uznal že je matka hysterická, už bych měla být zvyklá... A i tak je to pokaždý jako dostat facku...Kdyby jenom facku, smutný jak mě nerespektuje, jak se ze mě neustále jen pokouší udělat svojí vizi, jak si myslí, že když někdo chodí v černý, má roztrhaný kalhoty a ostny na ruce hned to z něj automaticky dělá nějakýho imbecila, který na 100% ani nebude přijatý na vysokou školu, samozřejmě, jde o můj věk, bere to jako pubertální potřebu provokovat, podle ní mi jde jen o to, přitáhnout pozornost, nevidí v tom jistý způsob sebevyjádření, pro ní je to jen o hadrech a nevkusný hudbě, ne o postoji k životu ... Ale uznávám, zrovna tohle jí zazlívat nemusim, je pravda, že většinou jsou to zmatení teenageři vyhledávající třeba takovou gothickou subkulturu než-li vyspělí jedinci, kteří vědí, co od života chtějí a myslí to vážně. Jenže to, co už jí zazlívám je, že jí nezajímají argumenty, nechce vysvětlení, nepokouší se to pochopit, neví o co jde...Prostě odsuzuje, jelikož to je jednodušší, gothiky bere jako spodek společnosti, jako lidi bez mozku co to nikam nedotáhnou... Osobně často váhám, když se mě někdo zeptá, zda-li jsem gothička, jelikož poslouchám spíše metal než věci jako The cure (ne že bych je neměla ráda) nebo paganský věci jako Inkubus sukkubus, navíc si myslím, že gothikum příliž nespěje hromada puber´táku, kteří se k tomuhle stylu hlásí v domění, že je to o tom, tvářit se jako když vám někdo zabil křečka , že je smutek prostě něco cool, takže když už se tohle téma probírá, pokoušim se vysvětlit, že jde o hudbu, rozmanitost stylu, sebevyjádření, že gothici nemají nic společného s emáky, že se smějou jako každí jiní, že se neřežou, nejsou žádná sekta, jen mají vyšší potřebu se odlišit, nejít ve stádu oveček společnosti a co na tom, že jim léto a hawaiské košile nelahodí?Ušetří za solárko...(I když to už jsme u vizáže)
Ou,to jsem hodně odpočila, prostě většinou odpovídám něco v duchu, že co se hudby týče,libuju si v metalu ale gothická subkultura mě zajímá a shledávam jí smysluplnou...
Opět, jako vždy můžu poděkovat podpoře pro mě důležitých lidí, že mě zase vytáhli do normální nálady, tyhle boje s matkou mě unavují,mrzí mě...Ale prostě si za svym stojim, jinak..Dneska jsem byla s Lenkou se projít, na kafe, na Malvínách zastihly bouřku a slejvák takže k nám domu se vrátily v takovym stavu, že jsme klidně mohly do těch Malvín v oblečení skočit, vyšlo by to nastejno...Zase jsem pak psala nějaký texty k písničkám a...Chtěla jsem jít na nějaký portréty ale misto toho následovala ta scéná,paráda.. No,dneska už plácám pátý přes devátý takže jdu do sprchy, ještě na chvíli vytáhnu potkana z klece a jdu spát,ahoj :)

Zlomený nehty,pětky z matiky a znásilněný děti

3. srpna 2011 v 23:14 | Moje velká maličkost |  Deník
"Oh, dear sir, your confidence will be cracked,
´cause your heart is faked !" (Já)
(Fotografka Lenka Čtvrtečková)
Trošku morbidní název,omlouvám se...
Všichni si stěžujem na maličkosti a většina z nás na to nemá žádný právo,
Jsme slepí vůči celýmu světu a ostatním, nezajímá nás jak ty zvířata trpěla než jsme si je vzaly na sebe hrdí na kožich za nechutný prachy, necháváme si zvětšit prsa nechápajíc, že někteří možná měli rakovinu, možná mají jen jedno a i přesto, jsou šťastní, i bez peněz potřebných pro plastiku...
So pay your surgeons
It's your parents you should thank (Agonist, the)
Nadáváme, že je hnusný počasí a díky tomu přehlížíme to pěkný...Co by dal slepý za pohled na déšť?
Říkáme "Jsem hnusná, mám oči moc daleko od sebe" ...Co by za to ti s obličejem rozežraným kyselinou dali?
Říkáte, že chcete umřít po pětce z matiky? Někdo chce umřít, protože už ho tu nic nedrží,stejnak umírá,pomalu,třeba na nádor, třeba všemi opušťen...

See no, hear no, speak no evil' leaves you deaf, dumb and blind! (Agonist, the)

To jen taková menší úvaha...Pokoušela jsem se z máminýho starýho černýho tílka udělat něco na sebe, zapošila ho,našla zbyteček síťky tak jí přišila dopředu a odstřihla látku pod tim, aby na břiše prosvítala, zítra to dodělam...Napsala dva další texty k písničkám, šla s Terkou na Malvíny plavat, nudila se... Fakt na nic, když tu nikdo neni...Psal Martin N. ze soustředění z Maďarksa (Kam jsem se mimochodem těšila a nakonec nejela), prý už měli třešňovou polívku, dal si čtyři lžíce...Absolutně nechápu, jak to do sebe mohl dostat...Syrový maso?Fajn.Cvrčci?Ou,no dobrá...Ale Třešňová polívka ze Szombathely?!Fear factor! :D ...A že mě pozdravuje Ehab...Hajzl,lituju holky co mu ty zamilovaný kecy žerou...
"It wasn´t about love,
you just need a bitch to fuck" (Já)
No což,jinak... V sobotu mi to snad vyjde a pujdu na Gothic piknik, byla jsem venku s naším potenciálním kytaritou...Doufam, že nevycouvá, vypadá jako sympatická osoba,jen se trochu bojim, že zkoušet budem moct až v září,všichni někam jezdí a že bysme se sešli?No uvidíme...

Fakt už jen bezmyšlenkovitě zírám do počítače,jdu si číst...Mějte se