Perfection is not just about control. It's also about letting go. (Black swan)

Kterak Ofélie přemýšlela zda-li se smát

3. prosince 2011 v 23:09 | Moje velká maličkost |  Deník
(foto: Lenka Čtvrtečková)

Víte, co je špatný, když chci napsat, co jsem v posledních dnech dělala? Zatraceně často si na to nemůžu vzpomenout. Vybavuju si tu neustálou přetvářku, dotaz "Jak ti je" si žádá úsměv a "Jo, fajn" popřípadě něco jako "Nic moc" nebo "Skvělý", žádný dlouhý citový výlevy. Takže... "Jo, fajn",
Nikdo mě nerozčiluje, nemám chuť si stoupnout někam, kde mě bude pěkně vidět (a slyšet) a pořádně zařvat, že ještě pořád žiju. Nechci až moc, nechci nemožné, nechci utíkat od problémů a zásadně nežádam příliš.
Em...A vůbec si nevymýšlim.
Ironií je, že se mi nechce brečet, snad jen se smát jak je všechno zmatený. Možná se smát a brečet, já nevim.
Možná je můj problém, že chci být vždycky první. Možná, že je to proto, že si nepřipouštim chyby, které dělám. (A že jich je hodně) Možná je to tím, jak se odmítám čemukoli přizpůsobit, neumim polknout tu pitomou hrdost a říkám věci, na kterých teď už stejně nezáleží. Když něco dostanete lehce, nevážíte si toho a když něco, co chcete nedostanete, usilujete o to tak moc, že někdy zapomenete, proč že jste to chtěli, že nešlo jen o princip si něco dokázat.
Co kolem sebe vidím, lidi, kteří neumí říct nic tak jak to je. Kamarády, kteří doufají, že zakopnete a spadnete. Doufají, že vás předběhnou, jo, ještě mi nezapomeňte šlápnout na záda jako důkaz, že se vám to povedlo. (Jako že já ty záda od vás špinavý mít nebudu!). Lidi, kteří dávají druhým iluze, iluze, kteřím naivní uvěří a pak si z těch svých vzdušných zámků postavených ve snu rozmlátějí všechny kosti v těle na asfaltu. Pak jen pozorovat supy, kteří nejsou ani natolik schopní, aby si tu oběť sestřelili sami zvyšující i sebevědomí na bezmocné oběti. Tak jdou zdramatizovaně popsat každodenní události.Nenabízej pomoc, když mi nepomůžeš. A stejně řeknu, že nepotřebuju pomoc, všechno je fajn, vždycky je všechno fajn. A tohle mi nikdy nevěř.

Bum, bác. Konec dnešního sebelítostivého zápisku ublíženého děvčátka.

Bolí mě hlava, chci spát a ze školy mi asi začne strašit ve věži. (Cha, kéž by jen ze školy.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KT Wild* KT Wild* | Web | 4. prosince 2011 v 20:24 | Reagovat

Sice nevím,co se děje,ale moc dobře to nevypadá.Proto věř v lepší zítřky,že se probudíš a bude to lepší.Nebude to super,ale lepší ano.A kamarádi?Třeba si jich nevážíš tolik,třeba se k nim nechováš,jak bys měla.Sama jsem občas měla takový pocit,že mě pdorážej.Časem jsem přišla na to,že ten hlavní "podkopáváč" jsem já,že oni mi věřili,já  jim ne a byla jsem hnusná.Možná to nemáš stejně,ale zkus nad tím zapřemýšlet.Nebav se o tom s lidmi a lidem,které nesnášíš vždycky tvrď,že se máš skvěle,ale přátelům nelži.Nedus to v sobě.Řekla bych,že jsi člověk,co říká věci na rovinu.Vybuchne to v tobě a potom jsi...ty víš kde.Vybouchneš a nebude se to dát zastavit,sama to znám.

Jinak dík za komentář.Možná si v něčem trochu podobné jsem,v něčem.Ale já jsem vážně hodně zkažená :D Ani ne tak fyzicky co psychicky.A pití?Neřeším už,jak moc piju,prostě piju.

2 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 2:53 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

3 Blangela Blangela | Web | 16. srpna 2013 v 0:08 | Reagovat

Nadhled je fajn, nadhled je žádoucí, drž se ho!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama