Perfection is not just about control. It's also about letting go. (Black swan)

Únor 2012

Pocit naděje

16. února 2012 v 0:22 | Moje velká maličkost |  Deník
Širé pláně, měsíc osvětlil cestu mou.
Svítil mi, však já dále tápal temnotou.
Ku iluzím lásky bláznovství je žít,
svobodě moudřejší jest v zemi dlít.
Toužil já a sníval o vzletu
i čekám věznitelčinu odvetu.

Co dovoluješ opustit plné trýzně náruč mou,
s tou děvkou samotou prohánět se tmou?

Raději sám, než-li s tebou,
ve společnosti tvé mysl mívám mrtvou.

Ach odpusť mi mou touhu žít,
však doufat a věřit v lepší není hřích.

PS: Vážně by se mi mělo zakázat psát cokoli po půnoci, jak to dopadá.. :D

Girls just wanna have fun

9. února 2012 v 22:10 | Moje velká maličkost |  Deník
Zdravím,
(Foto: Lenka Čtvrtečková)
mám dojem, že už jsem sem pěknou chvilku nic nenapsala. Snad proto, že vím, kdo všechno tohle čte, snad proto, že dávám přednost tomu papírovýmu deníku. (Pomalu ale jistě se blížim ke konci, hezké a originální bloky zasílejte na mou adresu) a možná toho je tolik k napsání, že nevím o čem psát. Snad jen přišlo zjištění, že vrána se do zlaté klece nehodí. Může obdivovat ale jen zvenku tu nádheru ocení, je mi líto. Asi by se hodilo napsat, že nerada lidem ubližuju, myslím, že jsem však chtěla být upřímná. Ovšem, jsou výjimky( Tak jo, časté vyjímky) , jsou lidi u kterých bych se v tom nesmírně vyžívala. Tací, kterým ego sahá výš jak Pinokiovi nos když pozoruje oblohu. U takových lidí si většinou snad ani nemůžete dovolit být milí, ono to pak totiž dopadá jak to dopadá. Když je holka chytrá, chápe, že zmlátit neznamená ublížit. Ani křičet nesouvisle nadávky. Stačí se usmát a povznešeně z druhého udělat idiota, asi jsem odbočila od tématu. Tak dobrá, neměla jsem nic začínat, když jsem věděla, že jednou, někdy. Dříve nebo pozdějí k tomu dojde. I když, ne, opravdu jsem nečekala, že takhle brzo. Snad je to dobře než s tim přicupitat po roce. Aneb jak elegantně a citlivě vyskočit z ničeho nic s " Mám tě ráda ale někoho miluju" , boha jeho na tyhle citový kreace jsem zvyklá jenom při zkouškách v divadle. (Snad proto jsem vždycky vykřikovala, že s nikym chodit nehodlam) No, výkřiky nevýkřiky, vyšlo to nastejno jako bych šeptala.
V sobotu jsem byla na letišti a bruslit s Lenkou, tak jsem si pořádně prohlídla brandýský hřbitov zeshora. Neděle nebyla zrovna nejpříjemnější den. Honza neměl zrovna dvakrát důvod skákat radostí (snad jen, "Ho Hó a nikdo mi nevyžere všechno jídlo z ledničky") a pak jsem šla s Terezou a Lenkou na Underworld. Zamilovala jsem se do toho filmu. (Kašlu na školu, budu vraždit Lycany) Pak jsme jen zašly na kafe. (..A pospíchaly na vlak) , všední dny jsou stejně nudný- Ráno nechci vstát, jdu do školy, občas pak na chvíli někam ven, jsem děsně utahaná a usínam, jdu na trénink, v půl desátý se vracim a plašim školu na kterou jsem se do tý chvíle vykašlala. Poslední dobou si všímám, že odsuzuju šprty, to, co vyhlíží jako slibné IQ je často ve skutečnosti dobře odpapouškovaná učebnice a cizí názory. No co. V úterý jsem místo školy byla ve státní opeře, opravdu jedna radost, když vám drahá a všemi milovaná profesorka oznámí, že v Praze nezůstanete ani přes písemný povolení, hádáte se s ní a pak máte plány v háji( nehledě na omrzlý nohy v botech na podpatcích v minišatech), Snad jen čtvrtek odpoledne je někdy fajn, to nechodim na trénink. Cestou domu jsem skončila alspoň sedmkrát ve sněhu. Jo, štve mě, když to někomu nemůžu oplatit protože když do Michala strčim ani se nehne. K pláči, když vám někdo i radí jak ho chytit, aby šel k zemi. :D Pak jsme to zakotvili u nás, za chvíli se tam přihnala ještě mámy kamarádka a kamarád s plánem dělat bramboráky, ten česnek je tu cítit tak, že se určitě i Drákula kdesi v Rumunsku klepe hrůzou. No nic, měla bych se jít učit. (Pujdu si číst, od čeho jsou přestávky..)
Tak pořádně krvavé sny. :)