Perfection is not just about control. It's also about letting go. (Black swan)

Březen 2012

It´s not pretty but It´s true

22. března 2012 v 23:08 | Moje velká maličkost |  Deník
(Foto: Lenka Čtvrtečková)

"Nech mě na pokoji" . Bylo naivní doufat, že tim to pro mě skončí. Chtěla jsem si vždycky držet odstup od citů, vida. Je vidět jak ohromně se mi to daří. Sedim s pokrčenýma nohama u počítače a zírám do monitoru, zcela hypnotizovaná, nechtíc myslet, mám hromadu věcí co bych měla udělat. Škoda, že nejsou jako partneři či partnerky. Buď se udělají sami nebo je někdo udělá za vás. Je toho tolik co napsat, jenže.. Buď by to bylo příliš zmatený či příliš upřímný. Ale tak co už, že.
Kolikrát už jsem to řekla. Závidím těm, kteří mají křídla. Buť tím můžu myslet ptáky na obloze či ty, kteří se necítí být jako v kleci. Kdo kruci jsem? Usmívám se a s nadhledem říkám, že je mi to jedno, že na tom nezáleží. (Ať už tím myslím cokoli, říkám to často) Kolikrát je za otázkou ohledně pocitů zájem o váš stav?A kolikrát jen povrchní zdvořilost? Nemám ráda sentimentální zamilovaný řeči protože snad pro tu pestrost na povrch jsou uvnitř většinou černobílý. Černé lži na bílém podkladě, tak proč o ně stát? Co se vlastně stalo? Ach ano, vzpomínám si. Snad jsem jednou čekala, že je zájem o mě, nikoli o mé tělo. A víte co? Použiju svojí oblíbenou větu "Ale vždyť je to přece jedno". Jsou zatraceně horší věci. Asi mám o vztazích "hezký" mínění už od mala vinou našich. Těžký věřit něčemu co nevidíte.

Asi už mě štve skoro každý. Ta údajně "skvělá kamarádka" vedle který denně sedim se buď lituje nebo mě uráží, osoby natolik neoriginální, že mají potřebu kopírovat cizí nápady a přivlastňovat je a tak dál. Víte co? Vážně jsem se nenarodila s dostatkem prostředníčků. Ne že by se jednalo o gesto hodno vyspělé inteligentní a seriózní osoby, ovšem pro pubertální hovada a politiky je dostačující. :)
Novinky? O víkendu byly závody, narovinu? Neumim prohrávat, absolutně ne. Ách jo, nepopíram, že když si Oldřiška stěžovala kam všude jsem jí tou šavlí bodla a jak to bolelo netvářila jsem se zrovna provinile. No tak jo, možná jsem se trochu usmívala..Fajn.Trochu víc. To však nic nemění na faktu, že jsem byla druhá, no..Shit happens.( moc to řešim) V šatně jsem si bouchla pěstí do zdi (Nedoporučuju, neuhýbá) a gumičku, která se mi zamotala do vlasů vytrhla poněkud..Brutálnějšim způsobem.
Potom následovalo uklidnění, osprchovala jsem se a poprosila Míšu, aby mi zašněrovala korzet. Počkala na Terezu až přijede a jely jsme společně na Emilii Autumn.Charismatičtější osobu jsem neviděla. Miluju její hlas, její texty a show. A slečny s kterýma vystupuje nebyly méně sympatičtější jak ona. Z celýho koncertu jsem si asi nejvíc užila "Fight like a girl" , "Liar" a "Dominant" . 1890. Hrozně se mi líbí burleska takže Naughty Veronica s jejíma vějířema byla pro mě víc jak úžasná. Druhý den jsem byla jen venku s Alexem, následoval pondělní trénink, v úterý neviditelná výstava (Hrozně se mi líbila i když chvílema to spíš připomínalo hromadný ošahávání) a potom venku s Michalem, ne. Nepovedlo se mu mě naštvat. Povedlo se mu mě nasrat. Na závěr dne jsem šla na očkování, tam jsem nakonec ležela s nohama nahoře, včera jsem šla s Vaškem si zaběhat (cestou jsme se vykoupali v jezeře, magoři) a zahli blbě a díky tomu běželi mezi nějakýma slepicema na soukromym pozemku, no co. Dneska po školy jsem to jen zapíchla u Hanky.
Už tu píšu tak nehodnotný informace, že snad jen.. Hezký sny. :)

Fyzická "láska"

11. března 2012 v 21:12 | Moje velká maličkost |  Deník
(Foto: Lenka Čtvrtečková)

Duše přetrvá, však tělo uhnije.
Kdo jsi, že zpíváš chtíči árie?
Hořím uvnitř a přec chladná jsem,
kdo jsi, že zpíváš lásce requiem?
Nač morálka zajímat by mě měla,
Když oheň vzplanul uvnitř těla.
Pot a slzy ,
křik a smích.
Definuj mi slovo "hřích".
Prioritami svázaná a přec volná jsem,
už nechci od touhy utíkat nocí i dnem.

Protože korzetů a latexových oblečků není nikdy dost

8. března 2012 v 23:05 | Moje velká maličkost |  Deník
Hajzlové a mrchy vždycky dostanou co chtějí. A neohánějte se Popelkou ani Karkulkou, která upekla dámu starších let dozlatova. Hajzlové dostanou naivní dívenky do postele díky tomu, že jim imponuje, že "klofly" někoho, kdo předchozí měl jen na jedno, slepé vidět fakt, že jsou ve zcela stejné situaci, jen další v řadě. A mrchy? To je asi příliš široký pojem, pro mě neznamená nic urážlivýho, spíše v ní vidim osobu, která jde přes mrtvoly a dělá to s elegancí a svatouškovskym úsměvem ač je svatá asi jako Carvagiovy předlohy ke kreslení svatých. Em, to je přehnaný, nedělejme z mrchy prostitutku. Co je špatnýho na tom jít si za svým a být pro sebe prioritou? No ták, děláme to všechny. Tedy pokud mi nechcete tvrdit, že jste nikdy nikomu nepřály nic špatného. Že ne? Ještě si rozmyslim, jestli vám to budu věřit. Jestli mám být upřímná, víc mi sympatizují osoby, které ví co chtějí a nebojí se pro to jít (ač si na ně někdy musíte dávat bacha) než-li submisivní snadno ovladatelné osoby, které ihned každému věří. To byla jen menší úvaha po jednom dnešnim rozhovoru, jinak ano, vím, že jsem o sobě dlouho nedala vědět.

Nějak není čas nebo ...Chuť psát tu je, jenže o věcech, které třeba vlastně zveřejňovat nechci, nebo je nechci vytahovat zase na světlo, to je možna srabárna. Mám se... Jde to, jen nemám zrovna chuť sedět doma. A novinky? Rozhodla jsem se. Nejsem módní doplněk svých rodičů takže nechci plnit jejich představy o přírodních vědách a kancelářské kryse. Dohodla jsem si (či mi spíše bylo díky kamarádce dohodnuto) ,abych mohla jezdit k jedné slečně domu na soukromý hodiny výtvarky. (No jo, přiznam se- vždycky jsem kreslila sama a nelezla do uměleckých škol na výtvarku) Jenže kvůli talentovkam tam rozhodně chci chodit. A za rok se pokusim dostat se na tu školu. (Z gymplu na střední se zaměřením, ach, jak logické) Módní návrhářství. "Proč?" "Protože korzetů a latexových oblečků neni dostatek" . Zvláštní, jak jedno rozhodnutí zvedne náladu. Není to zrovna perspektivní, když se neuplatnim jsem v háji ale asi mám ego moc vysoko, abych se tim přespříliš zabývala.

Do háje. Na stole se mi válí rozmalovaná Dita von Teese (Mimochodem podle mého jedna z nejvíc sexy osob chodících po této planetě), právě jsem si o ní nevědomky opřela ruku. Voilá- její ruka je rozmazaná. No co, asi na ní budu muset zkusit šerosvit nebo podobnou ptákovinu, aby to nebylo vidět.

Mimojiné, report z následujících dní (velmi nepřesný díky mé skleróze, co jen já budu dělat v důchodu, chá, už to mám. S mojí šikovností či výmysly politiků se ho nejspíš nedožiju), tedy: tréninky, kavárny s kamarády (Kofein mě jednou zruinuje), ve čtvrtek jsem byla po delší době na Olšanech (Přemýšlím, že si koupím barvy a nakreslim si je na zeď pokoje za asistence Martina a Adély), v pátek jsem šla na maturiťák (vykřikovala jsem cosi o tom, že nebudu tančit, no..Asi vážně nevydržim v klidu) , Martin N a Tereza u nás přespali, pak Martin odjel na Moravu a Terka domu, šla jsem ven s Martinem, v neděli do zkušebny. Jirka nám jen zamával z okýnka auta a jel na rentgen, takže bez bicích. Michal složil písničku, napsala jsem k tomu text (Jen tak pro představu ukázka z obsahu : "I´m hungry, open your veins. Let me stay in this painful embrace") a chvíli jsme to zkoušeli..Následující den mi bylo vyčteno od Terky, že jsme po sobě s Michalem lezli. Tak se asi příště po sobě radši budem plazit.(No dobrá, tak já budu na druhym konci místnosti )V úterý dramaťák, potom rychlý převlíknutí ze steelu do podpatků a do národního divadla. Tedy, jako první do Slavie. Bylo to skvělý, sice poněkud deprimující a jak Alex řekl teatrální konec ale vzato z jiného úhlu - ironie.

Dneska škola, vypujčení hromady knížek od Egara Allana, nějaký Ovidius, Delikátní Dexter aj, a kafe s Vaškem. Zítra před tréninkem jdem s Lenkou fotit, v sobotu asi pojedu do Kostelce k tý slečně malovat a na výstavu Human body s Honzou (Pokud se neztříská tak, že zapomene podívat se do diáře) v neděli- zkouška. A já se zase rozepsala tak, že to nikoho nebude bavit číst, tak už Vám snad jen popřeju pěkný noční můry.
Pa.