Perfection is not just about control. It's also about letting go. (Black swan)

Prosinec 2012

Nebezpečné hrátky

16. prosince 2012 v 20:33 | Moje velká maličkost |  Deník
All the violence all the blood and every tear
Fill your minds more and more with hate and fear
(Foto: Lukáš Šimonek)
Kterak princezna zjistila, že princezny jsou zajímavější jak princové.
Aneb slečna otrávená ze všech vztahů, závazků a nároků na její osobu.
Nezměním se- ach jak těžká to věc k pochopení.
Do uší mi střídavě zní Blutengel, soundtrack z Hobita a Emilie Autumn. Od Blutengel "Save our souls" ,ze začátku se mi vůbec nelíbila.Příliš počítačů, pomyslela jsem si. Teď? Zní mým pokojem neustále. Text je skvělý, Chrisův hlas je skvělý a mimojiné na něj velmi ráda koukám. (A opovažde se říct cosi o metrosexuálnim gayovi hrajícího si na upíra)Soundtrack z Hobita protože ten film mě okouzlil,miluju svět, který Tolkien vytvořil. Emilii? Jako vždy, má písně, kterými bych mohla vyjádřit spousty svých myšlenek, spousty svých vztahů, spousty svých přání. Chambermaid.
Přání, která bych neměla mít. Přání, která jsou špatná. Stejně jako má rozhodnutí, která dělám ač vím, kam povedou.A pak tu jsou následky, kterým často se štěstím unikám. -Jestli existuje karma jsem v háji.
Everyday we lose ourselves more and more
But still we pray for someone to save our souls

Mám dojem, že si neustále zahrávám s ohněm. Co hůř, nemyslím, že spálí mě. Bude to někdo jiný,mně však blízký.Bohužel, raději bych se připalovala osobně.
Tak fajn, možná trochu kecám.
"If I burn, so will you" (Emilie)

Blíží se čas vánoc (těším se na hromadu komentářů o mé češtině a negramotnosti),nemám ty svátky ráda. Vše mi připadá tak nucené a stresující. Mám-li někoho ráda nemusím mít datum v kalendáři, kdy mu mám povinně koupit dárek. Navíc nemám peníze na to, kupovat všem těm pro mě důležitým lidem dárky a opravdu nemám ráda, když dostanu od někoho něco drahýho a nic pro něj nemám.Cukroví mám plný zuby už po jednom dni ale stejnak jej neustále požírám stejnou rychlostí jako nenasytná zombice mozky při návštěvě Matfyzu. Když jsem vystresovaná neustále jim.
Ano, to asi vysvětluje tu druhou čokoládu za den.

Ve čtvrtek jsem byla s Martinem v kině, nádhera, paráda, popcornová slast.(Obžerství. :D Tak si říkám, jsem celá stvořená ze všech sedmi smrtelných hříchů :D ač nechápu co je špatnýho na smilstvu. Takže..Bože děkuji, že jsem ateistka.No dobrá, tak docela nejsem-což neznamená že jsem křesťanka, jen se mi ta věta líbila :D) A ač nejsem ani satanistka, Lavayův satanistický názor na těchto sedm hříchů mám velmi ráda. Aneb nač popírat to, čím jsem. Páni, to jsem poněkud odbočila od toho, že jsem chtěla skládat opěvné písně na Hobita ale tak, nebudu Vás tím obtěžovat, zajděte si do kina.
V pátek jsem si užila čtyři písemky, ach jaká to slast.
V sobotu jsem byla u Honzy- dělám jednu hloupost za druhou, kdy už mi to dojde dřív než až už je pozdě, my dva už se prostě opravdu nebudeme bavit jako dřív- za žádnou cenu, nebo ne za cenu, kterou bych byla ochotná zaplatit. Protože já jsem byla mrcha a vykašlala se na něj kvůli někomu, do koho jsem byla blázen a kdo mi za to vůbec, vůbec nestál.A to jedno "promiň" prostě nespraví.
Pak jsem se šla projít s přítelem. Čím dál víc si uvědomuju, jak moc jsme odlišní. On je ten, kdo je milej. Já jsem ta, která se taková alspoň snaží být. Bavíme se .. O ničem. Směju se.-Čemu? Mluvím o svých pocitech, který nemám. Protože to, jak se cítím mu neříkám. Neříkám to nikomu. K čemu by to bylo? Přidělávat starosti jiným?Každý jich má dost. On je ten, který mi říká, že mě miluje. Já jsem ta, který se z toho chce brečet. Někdy mu chci říct jak mi je ale pak si říkám, k čemu by to bylo.
Asi jsem divná.
No dobrá, to asi tam asi nepatří.
But keep those memories in your mind
We run away to suicide(blutengel)
Když jsem jela domu s tim, že se budu učit (Do teď jsem nezačala) zazvonil mi mobil. -Jestli bych nešla na věneček. Takže jsem vběhla domu, osprchovala se, vyměnila steely za podpatky a kožený kalhoty za šaty. Na nějaký extrémní kreace s vlasy nebyl čas a líčení?Stejnak ho mívám skoro vždy stejné. Červená rtěnka a protažené černé linky.Samozřejmě jsem se chvíli jako vždy rozčilovala, že odstín make-upu na barvu mojí pleti prostě nevedou. (Možná se poptám někdy v krematoriu, když ani porcelain light nestačí)A šla jsem. Vlastně jsem si to skvěle užila.
No nic, pro dnešek tu již zanechám svých přehnaně emotivních výlevů, mějte se. :)
PS: Začala jsem psát nějaké povídky, prostředím z 22.století plné deviantů, přemýšlím, že je sem dám, co vy na to? (Pokud to tu vůbec ještě někdo čte :D)