Perfection is not just about control. It's also about letting go. (Black swan)

Duben 2013

Rozhovory ze snů

22. dubna 2013 v 21:29 | Moje velká maličkost |  Deník
Svět je jen jeden. Není kam utéct.

Jak směšný se mi ten citát zdá, ale neberte mě vážně, jsem jen malá holka.
Jak směšný se mi zdá život, ale neberte mě vážně, já o něm nic nevím. A to, co vím se mi nelíbí, proto mám své světy. Je jich spousta, takže ano, mám kam utéct. Zhasínám lampu a jdu spát.
(Foto: Magda Dubnová)

Pryč, tam kde na černých křídlech létám když mi chladný podzimní vítr cuchá vlasy, je bouře a prší, prší tak ukrutně, že na ulici není téměř nikdo, snad jen nějaké podivné existence. Cítím jak se vzduch očišťuje od každodenního smogu města,ale popelnice nad kterými letím to nepřehluší, ta změť zápachu je téměř nesnesitelná pro mé smysly, které jako by najednou byly o tolik citlivější a proto letím výš, do mých křídel naráží deštník. Asi někomu uletěl, co je mi potom, stále stoupám a vlasy se mi lepí k obličeji, nemám iluze, že make-up zůstal tam, kde zůstat měl a určitě vypadám jako klaun- jak příhodné. Ale co se zápachu týče, zcela zmizel, jen jeden další problém ho nahradil, s přibývající výškou jako by řídly mé možnosti se nadechnout. Ale pak si připomínám, že já tu určuji pravidla, že svět patří mně a nadechuji se.
Prudce mávnu křídly a opět do něčeho vrazím.

Je to černý pták, možná krkavec nebo vrána, či tak něco. - V biologii si nevedu moc dobře. Vyčítavě se na mě podívá, nu, je jasné, že zatímco já si z toho odnesu jen modřinu, jeho to opravdu muselo bolet.

"Omlouvám se" , špitnu ochraptělým hlasem. "Vy lidi ste nevšímavci,máte oči, ale neočíte. Máte uši, ale neušíte, a co hůř, můžete mluvit a stejnak říkáte jen hlouposti" Odvětí mi on, o mnoho chraplavějším hlasem jak je ten můj. "Ty umíš mluvit?" "Proč bych to měl neumět?My mluvíme dycky, jen vy nás nechcete slyšet " "Můžu s tebou mluvit i v Tom světě?" "My nevíme který svět je Ten, snad možná mozkuješ ten svět, kde máš tělo."Prohlašuje pan Zatracenědivnýpták "Tohle je mé tělo" odpovím nakvašeně, nikdo mi nebude říkat, že já jsem já bez křídel a nikdo mi nebude říkat, které tělo je opravdu mé, když to sama nevím."Že né? " Směje se,či snad chcete-li krákorá. Ne, mýlím se- on se mi vysmívá. "Proč se teda do něho pořád vracíš, jen si nemysli, já vím že tvá dušinka buší pařáty zevnitř tvýho těla a snaží se z něj frnknout" Rezignuji, nemá cenu lhát sama sobě a v lhaní tomuhle podivínovi nebudu o moc úspěšnější "Chci z něj pryč, bojím se tam, jsem tam tak sama . Chci z něj utéct, prosím, chci být volná." Škemrám naléhavě a pták protáčí oči "Samé já já já, to ste vy lidi, to, a nic jiného než kus sobce!" Možná má pravdu, jenže.. Co on ví o problémech? Vždyť je to pták! Létá si kam se mu zachce. Co mu nabídnu za to, že mi poradí? Zrní? To sotva.. Přátelství? Vypadá všechno, jen ne přátelsky.

Než si to rozmýšlím a stihnu odpovědět, křídla se mi lámou na kusy. Bolí to. Ne fyzicky , ale tím je to asi ještě horší. Padám, řítím se z té krásné temnoty do depresivní šedi Toho světa, slyším The Ramones- She talks to rainbows, můj budík.


Výstřednost- Nedoceněná originalita ?

1. dubna 2013 v 22:34 | Moje velká maličkost |  Deník
Jak už jsem psala několikrát, myslím, že často se snažíme být tak odlišní, až jsme všichni stejní. A přesto, co je to výstřednost? Mnoho lidí by řeklo, že jde jen o vzhled ale neměli bychom na sebe upozorňovat především tím, co máme v hlavě?Tím, jak se projevujeme? Svůj vzhled beru jen jako jednu z možností sebevyjádření.

(Foto: Magda Dubnová)

A přesto, nejspíše to výstřední bude vzhledem k tomu, kolikrát už jsem si něco na svůj vzhled vyslechla. A nevzdám se svých korzetů, krajek, protáhlých očních linek a rudé rtěnky jen proto, že to už je nějaké to desetiletí mimo aktuální módní trendy, proto, že ač bych v obyčejném oblečení "byla přeci tak sladká a okouzlující slečna namísto vybledlé smrtky" či snad proto, že dle sestry svého přítele vypadám jako děvka.
A víte vy co? Je mi to naprosto jedno, je mi jedno, jak moc mě budou kritizovat lidé, kteří o mně neví ani ň. Kritiku si beru k srdci od lidí, které beru vážně. (Och ano drahoušci, jen mi pojďte říct do očí tu spoustu věcí, kterou o mně říkáte za mými zády)

No dobrá, asi jsem opět trochu odbočila. Snad jen, není to krásná ukázka toho, jak lidé hlásají, jak moc mají rádi originalitu a pak bum, všichni, kteří nejsou jako oni jsou špatní.
Na druhou stranu, každý máme jiný vkus, to, že často přizpůsobujeme svůj styl mainstreamu je věc druhá. Tím pádem chápu, že ne každému se musí třeba líbit to, jak se oblékám, či to, co vypouštím z pusy. Mně se taky spousta věcí, které někdo vypouští z pusy nelíbí ale měli bychom jako první pořádně poslouchat a až poté soudit, nikoli naopak.

Ale jaký je rozdíl mezi originalitou a výstředností? Někdy mám pocit, že výstřednost je nedoceněná originalita. I když pokud za výstřední považujete pubertální slečny smějící se na veřejnosti tak, že se otáčejí lidé ještě v další ulici, slečny s fotkami v podprsence před zrcadlem.. Pak to není nedoceněná originalita ale výstřednost způsobená- čím vlastně? Nevím, snad nedostatkem mozkových buněk.
Víte, nemám nic proti fotkám, kde jsou ženy nahé a je tam alespoň nějaký umělecký záměr, mám-li být upřímná, často je to i zajímavý pohled ale fotit se před zrcadlem v podprsence a vkládat to na sociální sítě značí snad jen o nedostatku sebeúcty a potřebě být vidět za jakoukoli cenu.
Takže dámy prosím, máte-li takové potřeby, svět potřebuje více slečen se zálibou v burlesce, nikoli více rozmazaných fotek před zrcadlem. To je jedno mé porovnání o tom, co je výstřední v dobrém slova smyslu a o tom, co nikoli. (Chápu, že tam třeba ten rozdíl pro vás není, já zas třeba nechápu, proč se spousta slečen odmítá fotit ve spodním prádle ale v plavkách ještě zapózuje-ups, opět odbočuji)
Přesto, že jsem řekla, že mi vadí, když se u "výstřednosti" řeší jen vzhled, mám dojem, že jsem ho tu zmiňovala mnohem více, jak třeba uvažování.
Jsem ráda, že již není tak výstřední a pobuřující být homosexuální jako v minulém století, jsem ráda, že nějaké ženy pro něco kdysi bojovaly a já díky tomu nepovažuji za samozřejmé rodit děti a být u plotny (mimochodem, to je zatraceně děsivá představa) ale proč, když již tolik věcí, které dříve byly výstřední jsou normální, proč se nesnažíme mnohokrát být otevřeni novým možnostem? Soudíme vše podle toho, jak nám někdo řekl, že to má být souzeno a nepřemýšlíme proč. Dívka, která preferuje knihy před líčením je outsider a gotičky jsou vlastně jen bílým make-upem a rudou rtěnkou zmalované děvky, které jen křičí o pozornost. Dobrá, možná to trochu přeháním ale takhle nějak mám dojem, že společnost soudí. Takže, možná je to neustále opakovaná věc ale buďte sami sebou, ne tím, kým byste podle jiných být měli.