Perfection is not just about control. It's also about letting go. (Black swan)

Květen 2013

Vyděšená schizofrenička

19. května 2013 v 23:06 | Moje velká maličkost |  Deník
Šílím strachy, však počkat- Vždyť jsem celá šílená!
Na mé prosby k bohu odpovídá mi jen škodolibá ozvěna.
Kde svobodná jsem, když ani mé sny mi nepatří,
naděje a láska řekly si, že z mého života se vypaří.
Jsem jiná a přec stejná chci být,
vznášet se a pro naivní sny žít.
Necítit a nevidět,
nářky jiných neslyšet.
Tak už zmlkni, jsi jen nikdo v hlavě mé,
být schizofrenní znamená být šílené.
Jsem nikdo, jsem jen věc.
Šílených pohádek to vypravěč.

Jak přítel říká, večerní citový průjem. Milí drazí, neberte mě vážně.

Večerní citový výlev

14. května 2013 v 22:50 Deník
Tak opět po delší pomlce další článek.

Sotva tuším, o čem psát. Nemám dobrou náladu, ovšem.. Tu už nemám pěkně dlouho dobu. Je to den co den stejné, jdu na trénink a po tréninku v jakési apatii koukám do blba a poslouchám písničky, představuji si, kde bych mohla být. Čtu si, nebo kreslím. Vždy je lepší být mimo tuto realitu se sluchátky, nemám chuť si je sundat a poslouchat řev za dveřmi. Vlastně mě to poněkud znechucuje. Možná proto, jak to u nás doma vypadám mám názor na vztahy, jaký mám. Nechápu, proč se někdo neustále snaží opravit něco, co už prostě opravit nepůjde. Možná tak na dva dny, při troše štěstí na jeden týden.

Možná právě proto nikdy nechci být závislá na komkoli a na jeho příjmech. Nejsem ta holka, která si plánuje, jaké šaty bude mít na svatbě a jaké jméno bude mít její dítě. Protože co je to svatba? Podepsání jednoho hloupého papíru? Jediné, co mi na svatbách připadá hezké jsou snad jen ty již zmiňované šaty. Vždyť si můžu jít na ples a nemusím se někomu upisovat. A co se toho druhého týče, inu.. Pro koně, kterého bych chtěla v budoucnosti mít koupeného, mě napadá spousta jmen.

Nepopírám, že v mém věku to říká spousta lidí a pak voilá, za deset let mají snubák a pět křičících příšerek. No to je jedno.
O víkendu byly závody, opět nejsem spokojená, večer se vyvedl poněkud lépe. Ač tedy poslouchat neustále narážky na můj věk je už trochu..Otravné? Ale vážně to neberu, to už by mi z toho asi hráblo, alespoň mám spoustu času, než začnu nosit protézu. (Pokud mi ty zuby někdo v nejbližší době nerozbije)

Však s otravnými narážkami se setkávám často. Například na to, že nejsem zrovna velký masožravec. Připadá mi únavný poslouchat cosi o tom, jak jsme jiným živočichům nadřazení a o tom, že jsme na vrcholu potravního řetězce. No, milí drazí, už vás vidím, jak své vysoké postavení budete vysvětlovat lvu, který už dlouho neměl žádnou lahodnou antilopu. Nedávno jsem četla rozhovor se dvěma vegankama, v něčem jsem souhlasila, něco mi přišlo přehnané. Nevidím problém v tom, že lidé jedí maso, ale v tom, jak se zvířaty nakládají, než je zabijí.

Jeden z trenérů mi asi před třemi týdny říkal, že jsem hrozně uzavřená novým myšlenkám. Sice mluvil o šermu, ale já si to vzala k srdci, když jsem šla v neděli kolem kostela. Opět- S něčím bych souhlasila, něco mi přišlo povrchní. Tak trochu jsem z toho získala dojem, že někteří lidé ani nemají potřebu být dobří, vždyť přeci stačí jít do kostela a prosit o odpuštění hříchů.

Jinak, novinky? Není jich moc převratných. Christian - potkan, má nádor. Možná Vám bude připadat směšné, proč to řeším tak moc, jak to řeším. Jenže jsem osoba, která by své přátele spočítala na prstech jedné ruky, a i když je to potkan, je to tvor, který si nechá hučet mé problémy do hlavy a trpělivě poslouchá. (Pokud mám v ruce zrovna jídlo) No, vypadá to tento týden na operaci.
Při minulé návštěvě na veterině- tento měsíc, jsem měla dojem, že se mi motá hlava, pak že jdu nějak k zemi a nakonec jak na mě někdo mluví, přidržuje mi židli a podává vodu.
Jsem přihlášená do tanečních (zcela náhodou pod číslem 666), jdu s Danem. Ono taky s kým jiným, ve třídě jsem asociál na entou. Poslední měsíce z většiny spolužáků mám dojem "Hoja, ožerem se krabicovým vínem za dvacku, budeme se předhánět, kdo včera večer viděl víc porna a budeme děsně drsní"
Nějaké akce? Já, Dan, Filip a Andrea jsme byli na stěně, procházka v Ostrý- botanicus, procházka po Cibulce a čajovna s Magdou. Nic dalšího, co by bylo zajímavé mě nenapadá.
No nic, asi už začínám být ospalá. Krásné sny.