Perfection is not just about control. It's also about letting go. (Black swan)

Večerní citový výlev

14. května 2013 v 22:50 |  Deník
Tak opět po delší pomlce další článek.

Sotva tuším, o čem psát. Nemám dobrou náladu, ovšem.. Tu už nemám pěkně dlouho dobu. Je to den co den stejné, jdu na trénink a po tréninku v jakési apatii koukám do blba a poslouchám písničky, představuji si, kde bych mohla být. Čtu si, nebo kreslím. Vždy je lepší být mimo tuto realitu se sluchátky, nemám chuť si je sundat a poslouchat řev za dveřmi. Vlastně mě to poněkud znechucuje. Možná proto, jak to u nás doma vypadám mám názor na vztahy, jaký mám. Nechápu, proč se někdo neustále snaží opravit něco, co už prostě opravit nepůjde. Možná tak na dva dny, při troše štěstí na jeden týden.

Možná právě proto nikdy nechci být závislá na komkoli a na jeho příjmech. Nejsem ta holka, která si plánuje, jaké šaty bude mít na svatbě a jaké jméno bude mít její dítě. Protože co je to svatba? Podepsání jednoho hloupého papíru? Jediné, co mi na svatbách připadá hezké jsou snad jen ty již zmiňované šaty. Vždyť si můžu jít na ples a nemusím se někomu upisovat. A co se toho druhého týče, inu.. Pro koně, kterého bych chtěla v budoucnosti mít koupeného, mě napadá spousta jmen.

Nepopírám, že v mém věku to říká spousta lidí a pak voilá, za deset let mají snubák a pět křičících příšerek. No to je jedno.
O víkendu byly závody, opět nejsem spokojená, večer se vyvedl poněkud lépe. Ač tedy poslouchat neustále narážky na můj věk je už trochu..Otravné? Ale vážně to neberu, to už by mi z toho asi hráblo, alespoň mám spoustu času, než začnu nosit protézu. (Pokud mi ty zuby někdo v nejbližší době nerozbije)

Však s otravnými narážkami se setkávám často. Například na to, že nejsem zrovna velký masožravec. Připadá mi únavný poslouchat cosi o tom, jak jsme jiným živočichům nadřazení a o tom, že jsme na vrcholu potravního řetězce. No, milí drazí, už vás vidím, jak své vysoké postavení budete vysvětlovat lvu, který už dlouho neměl žádnou lahodnou antilopu. Nedávno jsem četla rozhovor se dvěma vegankama, v něčem jsem souhlasila, něco mi přišlo přehnané. Nevidím problém v tom, že lidé jedí maso, ale v tom, jak se zvířaty nakládají, než je zabijí.

Jeden z trenérů mi asi před třemi týdny říkal, že jsem hrozně uzavřená novým myšlenkám. Sice mluvil o šermu, ale já si to vzala k srdci, když jsem šla v neděli kolem kostela. Opět- S něčím bych souhlasila, něco mi přišlo povrchní. Tak trochu jsem z toho získala dojem, že někteří lidé ani nemají potřebu být dobří, vždyť přeci stačí jít do kostela a prosit o odpuštění hříchů.

Jinak, novinky? Není jich moc převratných. Christian - potkan, má nádor. Možná Vám bude připadat směšné, proč to řeším tak moc, jak to řeším. Jenže jsem osoba, která by své přátele spočítala na prstech jedné ruky, a i když je to potkan, je to tvor, který si nechá hučet mé problémy do hlavy a trpělivě poslouchá. (Pokud mám v ruce zrovna jídlo) No, vypadá to tento týden na operaci.
Při minulé návštěvě na veterině- tento měsíc, jsem měla dojem, že se mi motá hlava, pak že jdu nějak k zemi a nakonec jak na mě někdo mluví, přidržuje mi židli a podává vodu.
Jsem přihlášená do tanečních (zcela náhodou pod číslem 666), jdu s Danem. Ono taky s kým jiným, ve třídě jsem asociál na entou. Poslední měsíce z většiny spolužáků mám dojem "Hoja, ožerem se krabicovým vínem za dvacku, budeme se předhánět, kdo včera večer viděl víc porna a budeme děsně drsní"
Nějaké akce? Já, Dan, Filip a Andrea jsme byli na stěně, procházka v Ostrý- botanicus, procházka po Cibulce a čajovna s Magdou. Nic dalšího, co by bylo zajímavé mě nenapadá.
No nic, asi už začínám být ospalá. Krásné sny.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KT Wild* KT Wild* | Web | 16. května 2013 v 19:18 | Reagovat

Mí rodiče se rozvádějí, takže vzhledem k mým názorům s tím nesouhlasím a částečně mě to demotivuje, kort když máma tvrdí, že se brala moc brzo (s tátou byla od devatenácti). Já věřím, že nic není nemožné  s tak ani dle mého názoru není nic, co by nešlo. Důležitá otázka spíš, jestli to ti dva chtějí opravit. Když chce jen jeden, jde to dost těžko.                 Co je špatného na tvém věku? Mně je dost fuk, jestli si lidi myslí, že jsem dítě. Pravda, zalichotí mi, když mi někdo typuje víc, ale to má být urážka, když mi někdo v patnácti vyčte, že se chovám jako dítě? Směšné, já si to ještě můžu dovolit. Taky jsem si vyslechla názor, že když s někým spím, tak nemůžu tvrdit, že jsem dítě. Takže když kluk, co chodí do 5.třídy kouří, tak nemůže tvrdit, že je dítě, protože dělá v podstatě věc "pro dospělé"?                                                    Já si myslím, že pozastavovat se nad tím, že někdo moc nejí maso v tomhle moderním 21.století je dost omezené. Taky si pohrávám s tím, že bych byla vegetariánka, ale bylo ro mě těžké se některých masových výrobků vzdát. Paradoxní je, že se většiny zvířat bojím, ale to neznamená, že bych jim chtěla ubližovat. Cosi o potravinovém řetězci a že když to nebudu jíst, tak se to akorát zkazí jsem si taky vyslechla.                                 Já mám taky hrst kamarádů a vlastně jediný, kdo je pro mě opravdu přítel s velkým P je mlj kluk, bojfrend, přítel Pete. Nebyl jeden jediný den, kdy by mě odpálkoval a řekl, že mi nechce pomoct. Ale mně nevadí, že jich je hrst, nejsem tak důvěřivá, abych o svém soukromém životě  do detailů vyprávěla všem.                                                         Na Ostrou jsme jako malí s bráchou a bratranci jezdili s babičkou a dědou do campu, to bylo moc fajn. :-) A Botanicus je nádherný, hlavně zahrada, chci tam mít svatební hostinu. A mají tam nejlepší palačinky z pohankové mouky. Miluju palačinky! :D Přeji ať se ti Christian brzy uzdraví. Když budeš věřit, že to zvládnete, zvládnete to. :)

2 KT Wild* KT Wild* | Web | 21. května 2013 v 14:09 | Reagovat

Jsem si na tebe minule vzpomněla.

http://www.youtube.com/watch?v=qZTwWQeK-Ao
Co na ní říkáš?

3 Salazaren Salazaren | 23. května 2013 v 20:18 | Reagovat

S tím, co tvá mám říká souhlasím. Nemyslínm si, že něco, co začne tak brzo má velkou šanci vydržet, protože nežijeme v Disneyovkách.
Ty palačinky tam miluju, vždycky si dám minimálně dvě.
Pochybuju, že mu má víra nějak výrazně pomůže, buď se probudí, nebo ne. A to není dobrý pocit.
Dívala jsem se, působí tam nervózně a tak nějak..Jako naivní panenka z třicítek, ale je to milý. Byla jsem nedávno v Bar and books, tam byla opravdu okouzlující. :)

4 Passion Blueberry Passion Blueberry | E-mail | Web | 23. května 2013 v 21:28 | Reagovat

Nechci zbytečně kecat, protože vím, jaký názor na křesťanství asi máš, jen se chci zmínit, že ten, kdo zhřeší a následně si myslí, že je to v pohodě a poprosí o odpuštění a bude to cajk a příště tu samou věc udělá znova- Tak to u katolíků nechodí a jako hřích se bere úplně stejně i to, když se vyzpovídáš z věci, kterou máš stejně v plánu v budoucnu udělat. Jen tak okrajem :).
A co se týče tanečních? Vážně mě uchvacuje ceník, když tam jde holka sama bez partnera, má to nejdražší? Fuck it. Už se těším na ty ucha tam. Jinak jsi tím číslem pobavila :).

5 KT Wild* KT Wild* | Web | 24. května 2013 v 22:21 | Reagovat

[3]: Tak nepochybuj, pochyby, to je smrt, záhuba nadějí. Vírou nic nezkazíš, pomáhá to.

Měla jsem stejný pocit. Nejen, že byla strašně stydlivá, což bych ještě pochopila, ale to komolení nebohého Marilýnka a především věta, že burleska je hlavně o tom  být sexy. Nejsem si úplně jistá, jestli vůbec věděla, co to satira je a ani si nejsem jistá, jestli ví alespoň hrstku o historii burlesky.
Na Ditu nikdo nemá. Sice burlesku nesleduji tak moc jako ty, ale co jsem vždy tak viděla, jí se nikdo nevyrovná. A taky paradoxně na mě vizuálně působí, že je starší než Dita. Což není ani omylem. :D Ale je úžasné, jak vypadá, na to, že je starší jak mí rodiče.

6 Αλέξανδρος Αλέξανδρος | 26. května 2013 v 12:12 | Reagovat

A "Člověk je  největší záhadou lidstva" poznamenal jistý filozof a já s ním souhlasím. Na světě jsem už hezkých pár let a do teď lidské chování nechápu, jen ho začínám chápat. Dlouhé hodiny studování psychologie a přednášky na kterých jsem byl mi nepomohly. Lidi se nedá dívat objektivně, jedině s individuálním přístupem. To mě přivání na myšlenku co můžu od zvířat očekávat, většinou stejné reakce - na rozdíl od lidí. Mé psy můžu dokonale přečíst. Vím co chtějí, jaké mají potřeby, jak se v některých situací zachovají a pod.

L Co se týče mezilidských vztahů i zde se na vše musí hledět individuálně - Znám manželský pár, znají se od 15 a seznámila je jejich láska ke koním. Když jim bylo 17-18 začali spolu chodit a za dva - tři roky si řekli ano a jsou do teď spolu šťastní a mají dvě děti (podotýkám že jim je kolem 40 let). Já se manželství nevyhýbám, nedávno jsem byl na svatbě mého kamaráda a který se ženil v 21 letech a reálně jsem si dokázal představit mě na jeho místě. Zase na druhou stranu zažil jsem bohužel ve své rodině i nevěru v manželství. Jednou na chatě jsem byl se svojí sestřenicí která je vdaný a s námi tam byli i její kamarádi. Když jsem šel spát dost dobře jsem slyšel jak to má milá sestřenka rozdává s jedním z nich.... Nic jsem neřekl, možná jsem měl, možná ne. Nyní by to už nemělo cenu, sestřenice manžel je už bohužel po smrti a nikomu by to nepomohlo.

E Co se týče té dobré nálady - když chci mít dobrou náladu většinou se pustím Moonspell a ponořím se do své fantazie. A nebo (což bude znít povrchně, narcisticky a egoisticky.... co vlastně jiného jsem?) vezmu si na sebe něco hrozně dokonalého v čem si připadá dobře a neodolatelně, někam jdu a cestou si pro sebe říkám jaká lůza to chodí okolo mě (a v podstatě mám i pravdu). To mi vždy zvedne náladu a sebevědomí.

X krát všem říkám, nejde-li Vám něco, vzpomeňte si na to co vás motivovalo k tomu to dělat. Já teď dělám v jedné firmě která mi žere spoustu času a energie ale je za to úžasná odměna - hodní šéfové, úžasný kolektiv a peníze. Občas mám pocit jako když "vyhořím" a říkám si že dál už nemůžu.... Pak si vzpomenu na mou motivaci: Jednou jsem šel se sestrou do jedné banky na Chodově (nemyslím to obchodní centrum). Banka sídlí v jedné takové nádherné třídě kterou lemují nádherné budovy plné kanceláří a v přízemí jsou kavárny, restaurace, trafiky a pod. Hlídá tam ochranka, dohlíží na to kamery, na stěnách nejsou žádné grafity. Chodí tam upravení lidé kterým záleží na tom jak vypadají, vše je tam čisté a dokonalé. Když jsme odcházeli uvědomil jsem si ten hrozný rozdíl. Přede mnou Chodov . zašpiněné ulice, neupravení lidé, grafity, špína. Za mnou ta nádherná třída - nádhera a dokonalost.... a jakmile se začínám od tohoto cíle vzdalovat tak mě to nabudí a mám novou sílu.

Tímhle slohem jsem chtěl jen napsat že žijeme ve světe který je tak divný a proměnlivý že i člověk který je na dně může být na výši a naopak - ale musí pro to něco udělat.

7 souser souser | Web | 21. června 2015 v 7:53 | Reagovat

pujčka do hodiny na účet ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama