Perfection is not just about control. It's also about letting go. (Black swan)

Červen 2013

Původně negativa, ale víte co?Je mi fajn

24. června 2013 v 23:15 | Moje velká maličkost |  Deník
I don't need no sympathy. I won't cry and whine.
Life's my light and liberty
and I'll shine when I wanna shine. (Adam Lambert)

Neustále se ohlížím zpět. Jednoho dne z toho skončím v blázinci. Co by bývalo bylo. Nebo bych snad měla říct spíše nebylo? Ano, to by bylo příhodnější. Jenže ono bylo. Byla jsem naivní, ale naivita v sobě má přeci jen nějaké kouzlo. Být skeptická není tak.. Okouzlující? A já už skeptická jsem. Už nejsem ta holka, která se do někoho poblázní a přestává myslet, už jsem ta, která se o tom pokouší racionálně uvažovat. Protože když se poblázníte, nevidíte, že roztomilý chlapec je příšera, která vás při nejlepším sežere. Pobláznění není láska, nebo já ho tak přinejmenším nevnímám. Dvakrát stačilo, děkuji pěkně, víckrát už ne. Plyne mi z toho několik poučení, a mnoho racionálních důvodů, proč je přítelkyně lepší jak přítel. Ne že bych chtěla znít jako psychopatická feministka, ale chlapi jsou vážně divní tvorové. Je unavující, když mi píšou jak jsem hezká a chtějí se seznámit. Aniž by mě znali, aniž by cokoli věděli. Co já vím, třeba zítra dostanu rakovinu a vypadají mi vlasy a když ne, krása stejně není věčná, jednou z ní nic nezbude a všichni skončíme stejně. Dva metry pod zemí. (Či jak hluboko se ty rakve strkaj) A proto- není zbytečný ten neustálý hon za krásou? Ptát se je zbytečný. Stejně se za ní všichni honíme a lhala bych, kdybych tvrdila, že se nemaluju i když se zrovna nikam nechystám.

Tak zcela mimo, zpět k těm poblázněním. Jeden z těch chlapců z panoptika mého mozku se dal opět do vztahu. Vážně mi připadá komické, jak neustále vybírá nejblonďatější oběti. A naopak mi připadá smutné, jak jsem s ním chtěla být. Proč? Co bych z toho tak měla? Pominu-li modřiny a psychické problémy. Když se na věci po čase podíváte s odstupem, jsou opravdu…Panoptičtější jak nejpanoptičtější panoptika. (Jo, taková slova asi ve slovníku spisovné češtiny nenajdete) A vy jen zůstáváte s ústy otevřenými a nevěřícně kroutíte hlavou nad tím jak jste jen mohli být tak neskutečně, neskutečně blbí.

A když už jsme u těch mezilidských vztahů, však víte, že si tu hrozně ráda stěžuju, tak přidám na seznam stížností i svůj asociální život. Tedy ne že by mi vyloženě vadilo, že jsem asociál, když vidím, jak jinak bych dopadla, ale stejně! Přiznám se, koukám na Pretty little liars, ač jsem to původně odsuzovala jako slátaninu pro pubertální holčičky, vlastně je to návykový. Líbí se mi ten kontrast typicky holčičího světa s hromadou růžové a hromada výhrůžných vzkazů a mrtvol. Ano, dva udrží tajemství, když jeden z nich je mrtvý.

No dobrá, to bylo zase odbočování, chtěla jsem tím jen říct, že tam ty lidi, kteří mají být v mém věku mají mozek a pardon, ale to je majetek o kterém si myslím, že ho většina mých spolužáků nemá. Stále se v tom kolektivu cítím víc a víc nesvá, dodržuju ale to, co jsem si předsevzala. Radši sama, než s lidmi, kteří se předvařují a za zády vás pomlouvají. Jo, asi jsem fakt hrozně mimo, ale opravdu nepobírám slečinky, které se na mě dívají jako na exota už jen proto, jak jsem bledá a radí mi ať jdu do solárka. Takže jen tak pro pořádek, mně se moje barva líbí a nemám potřebu vypadat jako čokoládový dort. Nechápu tu potřebu řešit životy jiných, co je komu do toho, kdo s kým spí? Co je komu do toho, jakou má člověk sexuální orientaci. A ano, jsem normální i když si po páteční noci pamatuji své jméno. Netvrdím, že tam jsou takoví všichni, ale je to jako by si tam většina snažila něco dokazovat opravdu zvláštními způsoby. Urážení druhých do toho samozřejmě patří, ale no tak, jako by mě snad mohli urazit blbečkové, kteří jsou drsní jen do doby, než jejich maminky přijdou ze třídních schůzek.

Mezi pozitiva bych zařadila takové zážitky, jako je například sraz Riwyy, návštěvu Bar and books- samozřejmě kvůli burlesce, lezení po stěně s Andreou, Filipem a Danem, přespání na chatě a fakt, že jsem mistrině ČR J A hlavně to, že jsem po dlouhé době konečně seděla na koni J

No dobrá, nemám zas tak děsivě asociální život, ale školní dny jsou děsivě asociálně prožité, ještě že teď jim bude na chvíli konec.
A plány na tento týden? Zítra přezkoušení ve Francouzském institutu- kvůli týdenním intenzivním kurzům a vegetariánská restaurace jako bonus, ve čtvrtek fyzioterapeut, výstava Therése Rosier (plánuji vyvenčit své nové šaty Hell bunny) možná se půjde fotit a možná opět koně J

Tak sladké sny a pochlubte se, jak jste na tom vy. J